|
| |||||||
|
|
||||||
|
|
1.1 Rozdělení metod přenosu
Provedeme si nyní základní rozbor aspektů při přenosu digitálních signálů. Přenos digitálního signálu se může uskutečňovat:
|
Kmitočtové omezení výkonového spektra je přitom možné použitím:
|
V součinnosti s tím se předpokládá účinné filtrování frekvenčního spektra před vysíláním na vedení, aby se omezily vyšší frekvenční složky generované v důsledku diskrétního zpracování signálu. Pro zrovnoměrnění průběhu hustoty výkonového spektra signálu je vhodné provádět tzv. skramblování signálu, čímž se ze signálu vytvoří pseudonáhodná posloupnost (kapitola 1.3).
Pro telekomunikační služby zpravidla vyžadujeme duplexní přenos (paralelně přenos v obou směrech přenosu). Musíme proto vytvořit digitální okruh, který je tvořen dvěma protisměrnými digitálními kanály. Přitom může být vyžadována:
|
|
| |||||||
|
|
||||||
|
|
V dalším textu budeme směry přenosu označovat v souladu s anglickou terminologií takto:
|
Obousměrný přenos lze realizovat různými způsoby, specifickými i podle použitého přenosového prostředí. My se omezíme pouze na metody používané u metalických vedení:
|
Všechny uvedené metody duplexního přenosu přehledně ukazuje obr. 1.3. Metoda frekvenčního dělení spočívá v přidělení různých kmitočtových pásem a představuje způsob používaný při přenosu v kmitočtově přeloženém pásmu. Metoda časového dělení spočívá ve střídavém přidělování časových intervalů, kdy střídavě vysílá jedna a druhá strana při dodržení určitého ochranného intervalu, který vyplývá z dvojnásobku maximální doby šíření signálu po vedení. U metody s vidlicí a potlačením ozvěn vysílají obě strany současně ve stejném kmitočtovém pásmu a signály se oddělují na principu vyváženého můstku, podobně jako u telefonního přenosu (kapitola 4.4).
