2 Bezpečnostní kódy

Zabezpečení přenosu digitálního signálu proti chybám je možno zajistit různými způsoby, jak je ukázáno přehledně např. v literatuře [1]. Pro přípojky xDSL nejsou obecně použitelné metody spočívající v opakování části zprávy, protože při nich vzniká značné zpoždění nepřípustné pro přenos v reálné čase (např. přenos videosignálu, voice over xDSL).

Zabezpečení přenášených bitových posloupností, tj. zmenšení chybovosti přenosu spočívá v zavedení přesně definovaných zákonitostí do vysílané posloupnosti informačních prvků. U přijímané posloupnosti se pak kontroluje splnění těchto zákonitostí. Jejich porušení je pak příznakem chyby. Takové zavedení vhodných zákonitostí umožňuje identifikaci chyby nebo i opravu chyby. Jejich zavedení ale vždy vyžaduje rozšíření vysílané posloupnosti informačních prvků o další pomocné, tzv. kontrolní neboli zabezpečovací prvky, a způsobí prodloužení zprávy. Vzniká tak nadbytečnost, redundance zprávy.

Zabezpečení bitových posloupností se realizuje bezpečnostními kódy a nazývá se bezpečnostní kódování. Bezpečnostní kódy můžeme dělit na korekční a detekční.

[1] Svoboda a kol.: Telekomunikační technika, 1. díl, Zprávy, signály, přenosová prostředí, Hüthig&Beneš, Praha 2000.