4.2 Korekce digitálního signálu v časové oblasti (1/2)

Kritériem pro korekci časového průběhu mohou být okamžité hodnoty přijímaného signálu v rozhodovacích okamžicích při regeneraci digitálního signálu. Účelem korekce v časové oblasti pak je minimalizovat interferenci v rozhodovacích okamžicích mezi sousedními symboly. Automatický korektor před vlastním přenosem vyšle testovací sekvenci, která je využita pro automatické nastavení korektoru. Po dobu následujícího přenosu vlastní zprávy se toto nastavení korektoru nezmění, takže případná změna přenosových parametrů kanálu v průběhu přenosu může ovlivnit kvalitu přenosu.

V případě použití adaptivního korektoru je informace pro nastavení korektoru průběžně odvozována přímo z přijímaného digitálního signálu. Korektor plynule vyrovnává případné změny parametrů kanálu v průběhu přenosu dat. Základní struktura korektoru v časové oblasti vychází z principu transversálního filtru a je naznačena na obr. 4.3.

Obr. 4.3 – Základní struktura korektoru s transversálním filtrem

Obsahuje zpožďovací členy se zpožděním o velikosti jednotkového intervalu T na jejichž výstupech jsou odbočky, ve kterých jsou zpožděné signály x(t – kT) násobeny koeficienty c_k. Výstup korektoru pak tvoří součet zpožděných signálů ze všech odboček.

Transversální filtr může zpracovávat vstupní signál spojitý nebo diskrétní. V dalším výkladu budeme uvažovat spojitý vstupní průběh x(t). Při analýze je vhodné zvolit počátek časové osy v okamžiku, kdy se hlavní hodnota x₀ sledovaného signálového prvku nachází právě ve střední větvi s koeficientem c₀ a dále zvolit c₀ = 1. Výstup k-té větve bude c_k∙x(t – kT) a celkový výstup korektoru bude

$y(t) = \sum\limits_{k = - N}^N {c_k {\rm }x(t - kT)} \qquad \qquad (4.1)$

Budou-li zpracovávány pouze diskrétní hodnoty x(iT) a výstupní diskrétní hodnota v okamžiku t_i = iT bude:

$y_i = \sum\limits_{k = - N}^N {c_k {\rm }x_{i - k} \qquad \qquad (4.2)}$

Značení vzorků vychází z obr. 4.4.

Obr. 4.4 – Značení vzorků signálu