4.2 Korekce digitálního signálu v časové oblasti (2/2)

Ukážeme si princip korekce na osamělém signálovém prvku. Na obr. 4.5a) je naznačen nezkreslený signálový prvek (bez interference) a přijímaný zkreslený signálový prvek x(t) se silnou interferencí obr. 4.5b). x₀ označuje hlavní hodnotu, x_i interferující hodnoty. Cílem korekce je minimalizovat interferující hodnoty.

Při popisu principu korektoru budeme vycházet z obr. 4.3, a sice z výstupu větve k = 0 pro c₀ = 1. Její výstup c₀∙x(t) bude shodný se vstupem x(t). Hlavní hodnota c₀∙x₀ tohoto výstupu nám bude určovat počátek časového rastru. Pro osamělý vstupní signálový prvek můžeme vzhledem k tomuto časovému rastru nakreslit výstupy ostatních větví, které budou jednak posunuty o hodnotu kT a jednak budou násobeny koeficientem c_k, čímž získáme průběhy na obr. 4.6. Na výstupu sumátoru je součet dílčích průběhů.

Velikost koeficientů c_k (k ≠ 0) se volí tak, aby hlavní hodnota výstupu k-té větve právě kompenzovala interferující hodnotu ve stejném okamžiku na výstupu větvě c₀. Bude-li např. x_-2 = 0,25; x_-1 = -0,25; x₁ = 0,25; x₂ = -0,25 musíme pro jejich kompenzaci volit koeficienty s opačným znaménkem, tj. c_-2 = c₁ = 0,25 a c_-1 = c₂ = 0,25 (za předpokladu x₀ = 1).

Výsledný korigovaný signálový prvek y(t) nemá ovšem plně potlačenou mezisymbolovou interferenci. Je však podstatně zmenšena proti zkreslenému průběhu x(t) na vstupu. Zbytkovou interferenci lze dále zmenšit volbou většího počtu zpožďovacích členů s větším počtem odboček.