4.4 Vidlice a potlačení ozvěn (1/2)

Jak už jsme se zmínili v úvodním rozdělení, při přenosu po metalickém vedení lze využít přídavných obvodů, které zajistí rozdělení signálu do dvou směrů přenosu. Tyto obvody se nazývají telekomunikační vidlice (v angličtině hybrid), pojmenované podle schematického znázornění, viz obr. 4.8. V moderních přístupových systémech využíváme dvoudrátové vedení pro přenos digitálních signálů v obou směrech, které se na vedení pomocí vidlice sdružují.

Obrázek ukazuje vidlici jako čtyřbran (4 páry svorek). Svorky vidlice je zvykem označovat následujícím způsobem:

1-1 ... dvoudrátové vedení 2-2 ... vysílací směr 3-3 ... vyvažovač impedance přípojného vedení 4-4 ... přijímací směr

Přenosové parametry vidlice popisujeme prostřednictvím útlumů označených písmenem A s příslušnými indexy podle toho, z jakých svorek na které útlum udáváme. Udávají se útlumy A₁₄ ve vysílacím směru a A₂₁ v přijímacím směru, které mají mít nízkou hodnotu, aby se nezeslaboval užitečný signál. Dále se udává útlum A₂₄, který by pro správnou funkci vidlice měl být maximální. Vyjadřuje vlastně, jak bude zeslaben signál pronikající z vysílací strany 2-2 zpět do přijímacího směru 4-4.

Důležitou úlohu plní obvod vyvažovače Z_v, který svou impedancí vyrovnává vlastnosti přípojného dvoudrátového vedení a zaručuje správné rozdělování signálu do vysílacího a přijímacího směru. Pasivními součástkami se totiž vidlice realizuje jako impedanční můstek, například pomocí rezistorů. U digitálních účastnických přípojek se můžeme setkat s principiálním zapojením vidlice podle obr. 4.9.

Rezistory a impedance na obrázku tvoří můstek. Rezistor R₁ je zapojen do výstupu budiče a zajišťuje impedanční přizpůsobení vedení (charakteristická impedance Z_c). Při vyvážení můstku jsou pro buzení ze svorky 2 na vstupech rozdílového zesilovače identické signály, které se odečtou a na jeho výstup 4 se nepřenesou. Signál z vedení 1 se přenese zesílený na svorku 4 přes neinvertující vstup rozdílového zesilovače. V praxi bývá zapojení složitější, nicméně vychází z uvedeného jednoduchého principu.

Pomocí vyvažovače lze kompenzovat zpětný směr pouze v určitém úzkém kmitočtovém pásmu, protože nelze modelovat složitou frekvenční závislost impedance vedení, na které se projevuje nehomogenita vedení a dílčí odražené složky signálu.